Pouštní zámky

Zdálo se, že všechny naplánované výlety budou hodně zajímavé, tak jsme byli natěšeni. Nejprve jsme odjeli na prohlídku tzv. pouštních zámků. Je to jen honosný název ale k zámkům, které jsou u nás, to má hodně daleko. 

Zámky v  jordánské poušti si nechali postavit vládci dynastie Umájovců v 8 století. Za sídlo si zvolili nedaleký Damašek a přijížděly do jordánské pouště, tehdy mnohem zelenější a bohatší na faunu a floru za zábavou a oddechem, ale také na lov vysoké zvěře, které se v okolí nacházel dostatek. Ke krátkému pobytu jim tak sloužily malé stavby, zámky. Nevynikají rozměry, ale dech beroucími freskami, které zachycují leccos ze života pánů Umajovské dynastie. Nalezneme zde barevné zobrazení zvířat, přírody kolem zámku, ale také nahé koupající se ženy. Nacházely se zde také lázně zásobované podzemní vodou, kde se unaveni po lovu mohli občerstvit. Ačkoliv vyznáním muslimové, neměli problém zobrazit to, jak se uměli těšit z pozemského života. Tento objev je unikátní také v tom, že zobrazení lidských osob se nevyskytují u takovýchto památek často a je tudíž velmi vzácné. 

Tam jsme se setkali se skupinkou dětí, asi v počtu 40 z jedné ammánské školy, které tam byly na výletě.

Co myslíte, děti jako u nás a snad na celém světě stejné. Dovádivé, pištící, honící se,prostě v chování se nijak nelišily od těch našich doma. Všechny se chtějí fotit. 

A my jsme si povídali s jejich učitelkami, protože zvědavost byla evidentní a to na obou stranách. Zajímaly se odkud jsme, z které země, jak jsme přicestovali no a my zase jak se mají a žijí v těch skoro pouštních podmínkách. Bylo o čem povídat. Na turisty v této oblasti nejsou zvyklí. A bohužel o naši zemi nevěděly docela nic. Jen při vyslovení původního jména naší republiky (Czechoslovakia) se jedna z učitelek matně rozpomněla , ale mnoho toho nebylo. V turistických oblastech můžete být úspěšní se slovem 'čik', na to reaguje většina místních.

A pak už následovala velice příjemná přestávka na oběd. Maqluba, neboli obrácený hrnec se skládá z rýže a lahodných kousků jehněčího nebo kuřecího masa jeho součástí je také grilovaná zelenina a podává se s kořeněným jogurtem.

Před restaurací na nás čekalo překvapení v podobě opilého Araba. Toto nás velmi zaujalo, protože v muslimské zemi se jedná o nebývalý úkaz. Přiznal se nám, že je z nedaleké Saúdské Arábie, kde by ho za konzumaci alkoholu stihl přísný trest. Proto když dostane slinu, přijede se do Jordánska beztrestně napít. Ačkoliv Jordánci sami pijí minimálně (většina jsou také muslimové), jsou velice tolerantní. Tento muž byl poměrně zámožný a ochotně se s naší skupinou podělil o plechovky piva, což mnozí z nás kvitovali s povděkem. Foto bohužel nemáme, opilce nefotíme.  

Po obědě jsem navštívili Qasr Al Azraq, další z pouštních zámků, ve kterém často pobýval legendární Lawrence z Arábie, legendární postava Blízkého východu. Tento britský voják, cestovatel a arabista se proslavil jako organizátor arabského povstání proti Turecku v roce 1916.